V Ásgardu seděli na trůnech tři bohové, jednooký Ódin, Otec všech, hromovládný rudovousý Tór a krasavec Frey, bůh letní úrody. Měli rozhodovat, který předmět je nejkrásnější. Před nimi stál Loki a vedle něj tři téměř stejně vyhlížející synové Ívaldiho.
Brokk, s černým plnovousem a zamračený, tam přišel sám, postával stranou a věci, které přinesl, byly zakryté plachtami. „Tak,“ začal Ódin. „Co máme posoudit?“„Vzácnosti,“ odpověděl Loki. „Synové Ívaldiho pro tebe vyrobili dary, velký Ódine, a také pro Tóra a Freye, a dary vyrobili i Eitri a Brokk. Je na vás, abyste rozhodli, která z těch šesti vzácností je nejkrásnější. Ukážu vám předměty, které vyrobili synové Ívaldiho.“
Podal Ódinovi oštěp jménem Gungni. Byla to nádherná zbraň, do níž byly vyřezané důmyslně propletené runy. „Tenhle oštěp pronikne vším, a když jím vrhneš, vždycky trefí svůj cíl,“ pravil Loki. Koneckonců Ódin měl jen jedno oko a stávalo se, že nezamířil úplně dokonale. „Stejně důležité je také to, že přísaha pronesená nad tímto oštěpem je neporušitelná.“ Ódin oštěp potěžkal. „Je překrásný,“ řekl jen. „A tady,“ pokračoval Loki pyšně, „je vlnící se kštice zlatých vlasů. Je vyrobená z pravého zlata. Přilne k hlavě osoby, která ji potřebuje, poroste dál a v každém ohledu se bude chovat jako pravé vlasy. Je v ní sto tisíc zlatých vláken.“
„Já ji vyzkouším,“ pravil Tór. „Pojď sem, Sif.“ Sif vstala a předstoupila, hlavu měla zakrytou. Pak si odvázala šátek. Bohové zalapali po dechu, když uviděli její holou růžovou hlavu. Potom si Sif pečlivě nasadila zlatou paruku od skřítků a potřásla kadeřemi. Bohové přihlíželi, jak jí vnitřek paruky přilnul k lebce. „Sif stála před nimi a byla ještě zářivější a krásnější než předtím.“
„Pozoruhodné,“ prohlásil Tór. „Skvělá práce!“ Sif potřásla zlatými vlasy a vyšla ze síně na slunce, aby ukázala své znovu získané kadeře družkám. Poslední z neobyčejných darů Ívaldiho synů byl malý a složený jako kus látky. Loki položil látku před Freye. „Co to je? Vypadá to jako ten nejjemnější šátek,“ řekl Frey bez zájmu. „Opravdu,“ přikývl Loki. „Ale až ho rozložíš, zjistíš, že je to loď, jmenuje se Skidbladni. Ať vypluje kamkoli, vždy ji bude provázet příznivý vítr. Je veliká, je to ta největší loď, jakou si dokážeš představit, ale můžeš ji složit jako kus látky a strčit si ji do měšce.“ Na Freye to udělalo ohromný dojem a Lokimu se ulevilo. Byly to tři opravdu nádherné vzácnosti.
Nyní přišel na řadu Brokk. Víčka měl zarudlá a napuchlá a na krku ohromný štípanec. Loki měl dojem, že Brokk se tváří nějak moc sebevědomě, zvlášť když se vezme v úvahu, jaké pozoruhodné věci vyrobili Ívaldiho synové. Brokk vzal zlatý pažní náramek a položil ho před Ódina, který seděl na trůně. „Tenhle náramek se jmenuje Draupni,“ pravil. „Každou devátou noc z něj skane osm stejně nádherných pažních náramků. Můžeš jimi odměňovat lidi nebo si je ukládat, a tvé bohatství bude vzrůstat.“
„Ódin si prohlédl pažní náramek a pak si ho natáhl na paži, vysoko, až nad loket. Náramek se nádherně třpytil. „Je překrásný,“ řekl. Loki si vzpomněl, že Ódin prohlásil totéž o oštěpu. Brokk přešel k Freyovi. Nadzvedl plachtu a odhalil ohromného kance porostlého zlatými štětinami. „To je kanec, kterého můj bratr vyrobil pro tebe, aby ti tahal vůz,“ řekl. „Uhání po obloze i po moři rychleji než ten nejrychlejší kůň. Noc není nikdy tak temná, aby ji jeho zlaté štětiny neprozářily a neposvítily ti na cestu. Nikdy se neunaví a nikdy tě nezklame. Jmenuje se Gullinbursti, Kanec se zlatými štětinami.“ Freye kanec ohromil. Ale i tak, myslel si Loki, kouzelná loď složená v kusu látky je stejně podivuhodná jako nezastavitelný kanec, který svítí ve tmě. Lokiho hlava je v bezpečí.
Poslední dar, jejž chtěl Brokk předložit, se už totiž Lokimu podařilo poškodit. Brokk vytáhl zpod plachty kladivo a položil ho před Tóra. Tór se na něj podíval a pohrdlivě odfrkl. „Topůrko je nějak moc krátké,“ řekl. Brokk přikývl. „Ano,“ odpověděl. „Je to moje chyba. Dmýchal jsem málo. Ale než ho zavrhneš, dovol, abych ti pověděl, proč je to kladivo jedinečné. Jmenuje se Mjöllni, Tvůrce blesků. Jednak je nezničitelné – „nezáleží na tom, jak silně jím do něčeho uhodíš, nic se mu nestane.“ Tóra to zaujalo. Za ta léta totiž už rozbil spoustu zbraní tím, že jimi do něčeho tloukl. „Když kladivo vrhneš, nikdy nemineš cíl.“ Tohle Tóra zaujalo ještě víc. Přišel totiž o velký počet skvělých zbraní tak, že je vrhl po něčem, co ho rozčilovalo, netrefil se a pak už jen přihlížel, jak zbraně mizí v dálce a jsou nenávratně ztracené.
„Nezáleží na tom, jak prudce ani jak daleko tímhle kladivem hodíš, pokaždé se ti vrátí do ruky.“ Tór se nyní dokonce začal usmívat. A hromovládný bůh se usmíval jen málokdy. „Můžeš také měnit velikost kladiva. Dokáže se zvětšit, nebo se naopak zmenší natolik, že ho schováš pod košilí.“ Tór samou radostí spráskl ruce a nad Ásgardem zahřmělo. „Bohužel, jak sis všiml,“ uzavřel Brokk smutně, „kladivo má skutečně příliš krátké topůrko. Můžu za to já. Když ho můj bratr Eitri koval, špatně jsem dmýchal.“ „Krátké topůrko je nedůležitý, jen kosmetický problém,“ prohlásil Tór. „Tohle kladivo nás ochrání před mrazivými obry. Krásnější věc jsem v životě neviděl.“
„Ochrání Ásgard. Ochrání nás všechny,“ přikývl na souhlas i Ódin. „Kdybych byl obr, měl bych z Tóra ozbrojeného tímhle kladivem ohromný strach,“ dodal Frey. „Ano. Je to báječné kladivo. Ale co s těmi vlasy, Tóre? S těmi krásnými novými zlatými vlasy, které dostala Sif?“ zvolal Loki. Začalo mu být úzko. „Cože? Aha, ano. Moje žena má překrásné vlasy,“ odpověděl Tór. „Tak, Brokku, a teď mi ukaž, jak se to kladivo dá zvětšit a zmenšit.“ „Tórovo kladivo je mnohem lepší než můj nádherný oštěp a můj překrásný pažní náramek,“ přikyvoval Ódin. „Kladivo je nádhernější a pozoruhodnější než moje loď a můj kanec,“ připustil Frey. „Díky němu budou bohové v Ásgardu v bezpečí.“ Bohové poplácali Brokka po zádech a řekli mu, že on a jeho bratr Eitri vyrobili nejkrásnější dar, který bohové kdy dostali. „To je dobré vědět,“ odpověděl Brokk. Obrátil se k Lokimu. „A teď,“ řekl, „ti useknu hlavu, synu Laufey, a odnesu si ji s sebou. Eitri bude mít velkou radost. Vyrobíme z ní něco užitečného.“
„Chci… chci svou hlavu vykoupit,“ koktal Loki. „Dám ti poklady, které mi patří.“ „Eitri a já už máme pokladů dost,“ řekl Brokk. „My poklady vyrábíme. Ne, Loki. Chci tvou hlavu.“ Loki chvíli přemýšlel a pak prohlásil: „Tak si ji vezmi. Jestli mě chytíš.“ Pak vyskočil vysoko do vzduchu nad jejich hlavy a v příštím okamžiku jako by se po něm slehla zem. Brokk se podíval na Tóra. „Dokážeš ho chytit?“ Tór pokrčil rameny. „Neměl bych to vlastně dělat,“ řekl. „Ale na druhou stranu bych si hrozně rád vyzkoušel to kladivo.“ Tór se vzápětí vrátil a pevně svíral Lokiho, jehož ovládala bezmocná zlost.
Skřítek Brokk vytasil nůž. „Pojď sem, Loki!“ zvolal. „Uříznu ti hlavu.“ „Samozřejmě,“ odpověděl Loki. „Hlavu mi pochopitelně uříznout můžeš. Ale – a zapřísahám tady mocného Ódina – pokud mi uřízneš jen kousíček krku, porušíš podmínky naší dohody, podle které máš dostat jen a jen mou hlavu.“ Ódin přikývl. „Loki má pravdu,“ prohlásil. „Uříznout mu krk nemáš právo.“ Brokk se rozčílil. „Jak mu mám uříznout hlavu, aniž bych řízl do krku?“ vykřikl. Loki se zatvářil nadmíru spokojeně. „Vidíš,“ řekl, „kdyby si každý předem přesně promyslel, co říká, nesnažil by se přechytračit Lokiho, nejmoudřejšího,“ „nejchytřejšího, nejmazanějšího, nejnadanějšího, nejkrásnějšího…“
Brokk Ódinovi něco šeptem navrhl. „To je jen spravedlivé,“ souhlasil Ódin. Brokk vytáhl pruh kůže a nůž a kůží Lokimu omotal ústa. Pak se ji pokusil propíchnout špičkou nože. „Nejde to,“ podivil se. „Můj nůž tě nechce říznout.“ „Je možné, že jsem si prozíravě zajistil ochranu před ostřím nožů,“ pravil Loki skromně. „Jen pro případ, že by nezabral ten nápad, že mě nesmíš říznout do krku. Bohužel mi ostří nože neublíží!“ Brokk jen zamručel a vytasil se s šídlem, špičatým bodcem, který se užívá při práci s kůží. Kůži jím probodl a udělal Lokimu do rtů několik otvorů. Pak vzal silnou nit a Lokimu jí ústa sešil.
Potom Brokk odešel a Lokiho tam nechal se sešitými ústy, takže si syn Laufey už nemohl stěžovat. Lokiho bolelo mnohem víc to, že nemůže mluvit, než že má rty zašité do pruhu kůže. Takže teď už to víte: takhle bohové získali své nejvzácnější poklady. Všechno to spískal Loki. I Tór má své kladivo díky Lokimu. Takový už Loki zkrátka byl. Rozčiloval vás i ve chvíli, kdy jste mu byli nejvděčnější, a byli jste mu vděční pořád, i když jste ho nejvíc nesnášeli.“