Vedmina pieseň - Völuspá hovorí o: Stvorení sveta: Báseň začína opisom vzniku sveta z prázdnoty, stvorenia bohov a prvých bytostí.
Život bohov: Rozpráva o osudoch bohov, ich konfliktoch a udalostiach, ktoré formovali svet.
Príchod ľudí: Popisuje, ako boli stvorení prví ľudia, Ask a Embla, a ich miesto vo svete.
Proroctvo Ragnaröku: Veštkyňa predpovedá udalosti vedúce k Ragnaröku, vrátane obrovských bitiek, zániku bohov a konečnej obnovy sveta.
Völuspá je nielen dôležitým zdrojom pre pochopenie severskej mytológie, ale aj literárnym dielom, ktoré fascinuje svojou poetickou silou a hlbokými myšlienkami o osude a cyklickom čase.
-------
Slyšte mě, všechny svaté rody, první i poslední, potomci Heimdalla 1! Chceš na mně, vládce, věrně bych řekla prastaré zvěsti, jež v paměti mám. Vzpomínám obrů z počátku věků, z nichž jsem se tehdy narodila.
Znám devět světů, devět říší, hloubku znám kořenů slavného stromu. V úsvitu věků jen Ymi vládl, nebylo moře ni mohutných vln, nebyla země, ni nahoře nebe, jen pustá, bez trávy zela propast.Pozn: 1 Lidé. Podle písně o Rígovy zplodil bůh Heimdall s třemi ženami tři syny, z nichž vzešly tři stavy: stav otroků, stav svobodných sedláků a stav jarlů (šlechty).
Až zemi Burovi syni zdvihli, ti, kteří světlý stvořili svět. Slunce svítilo v kamenná sídla, země zarostla zelení trav. Slavný druh měsíce, slunce, z jihu kraj oblohy pravou objalo rukou. Neznalo slunce, kde sídlo jeho, hvězdy neznaly, kde jejich místa, měsíc nevěděl, jakou má moc. Tu vládcové světa na stolce zasedli, přesvatí bohové, a přemýšleli: jména dali měsíce dobám, noci i ránu a poledni rovněž, svítání, večeru, k výměře času.
Sešli se ásové na Idské pláni, co posvátné chrámy postavili; vyzdili výheň, tepali zlato, zrobili kleště, kdejaký nástroj. Hráli v kostky, v hojnosti žili, nic jim ze zlata nescházelo. Až tři přišly olbřímí ženy 2, osudu vládkyně, z domova obrů.
Pozn: 2 Tři norny: Urd, Verdandi a Skuld. Norny určují osud lidem i bohům.
Tu vládcové světa na stolce zasedli, přesvatí bohové, a přemýšleli: který z nich by měl skřítky stvořit z Brimiho krve, z Bláinových kostí. Nejmocnější byl Mótsogni stvořen ze všech skřítků; Durin byl druhý.
Čas je vyčíst všechny skřítky z družiny Dvalina až k Lofarovi, ty, kteří spěchali ze skalních sídel na písečné pláně Jörovallské. Byl to Draupni a Dólgtrasi, Hár, Haugspori, Hlévang, Glói, Skirvi, Virvi, Skafinn, Ái, Álf a Yngvi, Eikinskjaldi. Fjalar a Frosti, Finn a Ginnar — Proslulý bude, pokud žít budou na světě lidé, Lofarův rod.
Až tři přišli z posvátné družiny, tři ásové laskaví, mocní. Na zemi našli nemohoucí Aska a Emblu bez osudu. Neměli dechu, ni ducha, ni vůli, červeň v tváři, pohybu čilost. Dech dal Ódin, ducha Hœni, líbeznost tváře laskavý Lódur.
Vím, jasan kde stojí, Yggdrasil jménem, vysoký strom, zrosený vlhce, stále zelený, nad Urdinou studní. Odtud vláha v údolí padá. Odtud tři děvy, divů znalé, přicházejí z bytu zpod kořenů stromu. Urd jméno jedné, druhé Verdandi — runy ryly — Skuld jméno třetí. Ty osud určily, uhnětly život, lidí dětem změřily dni.
Vím, jak první vražda v svět přišla, když Gullveigu oštěp proklál, když v Hárově síni ji ohněm sžehli, třikrát sžehli třikrát zrozenou, znovu a opět — stále přec žije. Heid ji zvali, hostem kam přišla, prorockou vědmu, vládnoucí kouzly, jež čarami mysl kdekomu mátla, žádoucí však vždy byla zlým ženám. Tu vládcové světa na stolce zasedli, přesvatí bohové, a přemýšleli: zda mají ásové výkupné splatit, či oběti budou bohům všem patřit.
Oštěpem mrštil do nepřátel Ódin. To byla první vražda v světě. Zbořeny byly zdi hradu ásů. Bojovní vanové vytrhli válčit. Tu vládcové světa na stolce zasedli, přesvatí bohové, a přemýšleli: kdo prostor naplnil neštěstím hrozným, kdo obrů rodu dal Ódovu dívku. Jen Tór se bil zachvácen běsem — nezůstal sedět, když slyšel tu zvěst — zpřetrhány jsou přísahy, sliby, silná slova, navzájem daná. Vím, kde skryt je Heimdallův roh pod světlou korunou svatého stromu; zřím, jak se vylévá vlhký naň proud ze zástavy vládce — Ví někdo víc?
Sama jsem seděla, když stařec přišel, hrozný Ódin, a v oko mi zřel. Proč ptáš se, proč pokoušíš mě? Vím dobře, Ódine, kams oko dal. V slavné je schováno Mímiho studni. Pije Mími každé ráno ze zástavy vládce — Ví někdo víc? Vybral pro mne vládce šperky, dal prorocký pohled mi v příští věky. Z světů žádný mně ztajen není. Zřela jsem valkyrje, válečné ženy, hotové k jízdě v junáků svět. Skuld měla štít, a Skögul rovněž, Gunn, Hild, Göndul i Geirskögul.
To hrdinské jsou Herjanovy děvy, valkyrje, hotové v pole vyjet. Zřela jsem, jak Baldrovi, Ódinovu synu, určena byla krvavá oběť. Na pláni vysokou jsem viděla vyrůstat větévku zelenou zdobného jmelí. Z toho prutu, jenž útlý zdál se, zbraň hrozná vzešla, Höd jí hodil. Baldrův bratr, brzo zrozený, Ódinův syn, jednu noc starý, v boj se pustil, by pomstil zločin. Ruce nemyl, nečesal hlavu, až na hranici byl nepřítel Baldrův. Frigg plakala nad přetrpkou ztrátou, bolestí Valhally — Ví někdo víc?
V poutech jsem viděla pod hájem zřídel ležet Lokiho, plného lsti. Tam sedí Sigyn nad svým mužem ve velkém bolu — Ví někdo víc? Ostrými meči údolím jedu od východu spadá řeka Slíd. Stála na severu na Nidských pláních ze zlata síň Sindriho rodu, a jiná stála na Vlahém vrchu hodovní síň obra Brima. Síň jsem stát zřela od slunce daleko na mrtvých břehu s branou k severu. Kapky jedu kapají střechou, stěny jsou z hadích spleteny hřbetů.
Zřela jsem brodit se bažinami vrahy a přátele křivých přísah a ty, kdo svedli svých bližních ženy. Tam Nidhögg se pásl na pohřbených mužích, vlk trhal těla — Ví někdo víc? Stařena seděla v Železném lese, o život pečujíc Fenriho dětí. Z nich všech jeden zvlášť zhoubcem bude tváři slunce, v podobě trolla. Masem se plní mrtvých mužů, bohů trůny rudnou krví, slunce se tmí, nastávají léta lítých bouří — Ví někdo víc?
Na hoře seděl, na harfu hrál obryně strážce, veselý Eggtér. Blízko mu pěl z ptačího háje jasný kohout, Fjalar jménem. Zlatý hřebenáč zpíval ásům. Ten budí reky, vládce vojsk, a jiný zpívá pod zemí dole, krvavý kohout v komnatách Helje. Garm hrozně vyje před Gnipskou slují. Pouta pukají, prchá Fenri. Spoustu vím zvěstí, do dálek zřím, přehrozný pád vidím vlády bohů. Bratr bude bojovat s bratrem, sourozenci zničí svazky rodu, zle je na zemi, zrazují ženy, meče planou, praskají štíty, burácí bouře, vlčí je věk, nikdo nikoho nechce šetřit, až celý svět propadne zkáze.
Vzrušeni jsou Mímiho syni, hlas Gjallarhornu hlásí zkázu, třeskně troubí Heimdallův roh, Ódin mluví s Mímiho hlavou. Starý jasan, slavný Yggdrasil, chvěje se v kořenech, vlk pouta trhá. Garm hrozně vyje před Gnipskou slují, pouta pukají, prchá Fenri. Spoustu vím zvěstí, do dálek zřím, přehrozný pád vidím vlády bohů. Hrým jede z východu se zdviženým štítem, hrozný had hýbe mořem, ocasem bije.
Orel křičí, vrhá se na mrtvé. Vyplouvá Naglfar. Loď pluje z východu s lidmi z Múspellu, přes řvoucí moře. Loki ji řídí. Se strůjcem zla jdou síly hrůzy, s nimi se Býleiptův žene bratr. Co je s ásy, co je s álfy? Hřmí říše obrů, ásové sněmují, sténají skřítci před skalní branou, vládci slojí — Ví někdo víc? Surt jede z jihu se zhoubcem větví, meče se blýskají sluncem bohů, pukají skály, padají běsové, po cestě v podsvětí putují muži, nebe se roztrhlo rachotem hromu.
Tu bohyni vzchází nová bolest, když Ódin se vydá s vlkem se bít a se Surtem nad Beljem skvělý vítěz. Tehdy své štěstí ztratí Frigg. Tu Sigtýrův přichází syn, mocný Vídar, bojovat s vlkem. Ostrým mečem Hvedrungovu synu probodne srdce. Pomstěn je otec. Tu proti netvoru přichází slavný Hlódynin syn bít se s hadem. Podlehne sani plné zloby mocný ochránce celého Midgardu — mužové domovy opustit musí — devět kroků stěží drakovi uhnul Fjórgynin syn, bez hany vládce.
Slunce se tmí, v moři zem tone, do hlubin padají hořící hvězdy, plameny celý svět pohlcují, sahá žár ohně k samému nebi. Garm hrozně vyje před Gnipskou slují, pouta pukají, prchá Fenri. Spoustu vím zvěstí, do dálek zřím, přehrozný pád vidím vlády bohů. Znovu však vidím zvedat se z moře zelenou zemi jak v začátku věků. Nad proudy vod orel poletuje, který se skal rád po rybách slídí. Ásové se scházejí na Idské pláni, hovoří spolu o hrozné sani, vzpomínají velkých věcí, starých run vládce světa.
Nyní se najdou na travnaté pláni zas zlaté kostky, jež k zábavě byly v počátku věků vládnoucím rodům. Pole bez osetí úrodu dají. Bezpráví padne, Baldr se vrátí. Höd a Baldr přebývat budou ve Valhalle — Ví někdo víc? Hœni se ujme věšticích hůlek, obydlí synové obou bratří věčný svět nebe — Ví někdo víc? Sál vidím stát nad slunce jasnější, zakrytý střechou ze zářného zlata. Tam bude věrná družina bydlit, věčně se bude veseliti. Tu mocný s hůry sestoupí vládce, vítězný, věčný, k velkému soudu. Drak zdola přilétá z Nidských plání, temný pluje nad propastmi, na křídlech má mrtvá těla netvor Nidhögg. V nic propadá se.