Ásové - etymologický výklad slova bývá kladen do souvislosti s germánským ansu - břevno, popř. příbuzenstvo. V severské mytologii jsou Ásové hlavní skupinou bohů, vedle Vanů a díů (zde ve smyslu označení pro nižší božstva). Bohové rodu mužského se nazývali Ásové, bohyně pak Ásynje.
Někteří byli přímými potomky obrů, jiní už „čistokrevnými“ božskými dětmi. Nejvyšší postavení mezi Ásy měl Odin, mezi Ásynjemi se této výsadě těšila jeho manželka Frigg. Jejich božskými syny byli Tór (Ásatór), jenž si vzal za manželku Sif, Bragi, jehož partnerkou byla Idunn, Baldr, který se oženil s Nannou, a konečně Höd. Za Ódinova syna je pokládán i Tý.
Dalšími členy společenství byli problematický Loki (bůh obřího původu), který se oženil se Sigyn, a Heimdall, zrozený z devíti panen. K Ásům jsou počítáni také tři bohové vzešlí původně z konkurenčního rodu Vanů: Njörd, Frey a Freyja. Snorri v Gylfiho oblouzení (Gylfaginning) uvádí, že Ásů božského původu je celkem dvanáct, a vyjmenovává následující: Ódin, Tór, Njörd, Frey, Tý, Bragi, Heimdall, Höd, Vidar, Áli (Váli), Ull a Forseti. Jeho výčet Ásynjí vypadá takto: Frigg, Saga, Eir, Gefjun, Fulla, Freyja, Sjöfn, Lofn, Vár, Vor, Syn, Hlín, Snotra, Gná, Sól (Slunce) a Bil (Chvíle).
Když Snorri Jazyce básnickém (Skáldskaparmál) zmiňuje Ásy, kteří měli povinnost soudců, opakuje svůj výše uvedený výčet, ale z bohyní jsou zde uvedeny jen Frigg, Freyja, panenská Gefjun, Idunn, Sigyn, Fulla a Nanna (navíc ještě Freyova manželka, obryně Gerd). Ásové i Ásynje měli mnohé vlastnosti lidí, podobně jako např. bohové řečtí, o nichž se ovšem do dnešních dob dochovalo nesrovnatelně více zpráv.
Sám původ pojmenování božského rodu byl Seveřanům nejasný, středověcí islandští učenci odvozovali jméno Asové od názvu kontinentu Asie. Vliv křesťanství zbavil postupně Ásy jejich božství a přisoudil jim roli kolonizátorů severní Evropy, přímých předchůdců severogermánských kmenů. Ve Snorriho Sáze o Ynglinzich (Ynglinga saga) jsou Asové považováni za obyvatele sídlící původně na asijském území východně od Tanské řeky (Donu).
Hlavní město tamních Ásů se jmenovalo Ásgard, jejich král potom Ódin. Ve městě bylo velké - obětiště a svatyně, v níž konalo oběti a soudilo dvanáct veleknězů díů či knížat. Asové bojovali se svými nepřáteli Vany (mýtus o první válce), a když obě strany usoudily, že štěstěna je příliš vrtkavá, sjednaly raději smír a vyměnily si rukojmí.
Protože Odin byl mimo jiné i věštcem, zjistil, že jeho potomci mají osídlit severní část světa. Zanechal v asijském Ásgardu své bratry Véa a Viliho a odešel se všemi díi a částí lidu do zaslíbené země. Po dlouhém a vojensky úspěšném putování se nakonec Ódin se svým lidem usadil u jezera Lögrinu, v místě zvaném Stará Sigtún (Sigtuna). Zde také postavil velkou svatyni, zemi nazval Sigtúnir a své blízké podělil územím: Njörd dostal Nóatún, Frey Uppsalu, Heimdall Himinbjörg, Tór Trúdvangy a Baldr Breidablik. Asové naučili místní obyvatele mnoha dovednostem, a ti si jich proto vážili, přijali je za své a podřídili se jim.