"Pieseň o Helgovi, synovi Hjörvardovu" je jedna z piesní zo staroseverskej literatúry, konkrétne zo zbierky známej ako Eddu kvæði. Táto pieseň sa nachádza v Poetickej Edde a rozpráva príbeh o Helgovi, synovi kráľa Hjörvarda a jeho milenke, valkýre Sigrún.
Prehľad príbehu
1. Narodenie a Mladé roky Helgiho:
Hjörvard, kráľ nórskej ríše, mal mnoho manželiek, ale so žiadnou nemal syna. Nakoniec si vzal za manželku Sigrlin, dcéru iného kráľa, a mali syna, ktorého nazvali Helgi.
Helgi vyrastal a stal sa mocným a slávnym bojovníkom.
2. Stretnutie so Sigrún:
Počas svojich dobrodružstiev sa Helgi stretne s krásnou valkýrou menom Sigrún. Sigrún je dcérou kráľa Högniho a je zasnúbená s Hödbrodom, krutým kráľom.
3. Boj za Sigrún:
Sigrún odmieta Hödbroda a žiada Helgiho o pomoc. Helgi, zamilovaný do Sigrún, súhlasí a vedie vojnu proti Hödbrodovi. V bitke Helgi a jeho muži porazia Hödbroda a jeho spojencov. Helgi zabije Hödbroda a tým si získa ruku Sigrún.
4. Svadba a Tragédia:
Helgi a Sigrún sa vezmú a prežívajú šťastné chvíle spolu. Avšak, príbeh má tragický koniec. Helgi je nakoniec zabitý nepriateľom v boji, čo privodí veľký smútok Sigrún.
Sigrún sa zmieri s tým, že Helgi odíde do Valhally, kde bude žiť ako jeden z hrdinov, ale jej žiaľ je obrovský.
5. Reinkarnácia a Osudová láska:
Pieseň naznačuje, že Helgi a Sigrún budú znova reinkarnovaní a ich láska bude pokračovať v ďalších životoch. Toto je jedným z hlavných motívov severskej mytológie, kde osud a opätovné stretnutia hrajú dôležitú úlohu.
Význam piesne
"Pieseň o Helgovi, synovi Hjörvardovu" je príkladom staroseverskej epickej poézie, ktorá zdôrazňuje hodnoty ako odvaha, česť, láska a tragický osud. Postavy v piesni, najmä Helgi a Sigrún, sú vykreslené s veľkou citlivosťou a ich príbeh ilustruje, ako sa v severskej literatúre prelína ľudský a božský svet, kde valkýry a hrdinovia interagujú s bohmi a bojujú o svoj osud.
Tento príbeh je tiež jedným z mnohých, ktoré skúmajú tému reinkarnácie a nekonečnej lásky, ktorá pretrváva aj po smrti, čo je významný aspekt severskej mytológie.
V "Piesni o Helgovi, synovi Hjörvardovu" (známej aj ako "Helgakviða Hjörvarðssonar") sa objavuje postava menom Atli. Atli je jedným z Helgiho verných spoločníkov a bojovníkov. V priebehu príbehu Atli zohráva významnú úlohu ako verný priateľ a podporovateľ hlavného hrdinu, Helgiho.
Úloha Atliho v príbehu:
Verný spojenec: Atli je jedným z Helgiho najvernejších bojovníkov. Stojí po jeho boku počas bitiek a dobrodružstiev, ukazujúc odvahu a lojalitu.
Poradca a podpora: Atli poskytuje Helgimu podporu a rady v ťažkých chvíľach. Jeho prítomnosť posilňuje Helgiho tím a pomáha mu prekonať nepriateľov.
Účasť v boji proti Hödbrodovi: Atli sa zúčastňuje na rozhodujúcej bitke proti Hödbrodovi, kde Helgi bojuje za lásku Sigrún. Atliho bojové schopnosti a odvaha prispievajú k víťazstvu nad Hödbrodom.
Loajalita po Helgiho smrti: Po Helgiho tragickej smrti Atli zostáva verný pamiatke svojho pána. Pomáha Sigrún a ostatným bojovníkom vyrovnať sa so stratou a pokračovať v živote.
Postava Atliho v tejto piesni symbolizuje vernosť, priateľstvo a odvahu. Je typickým príkladom verného druhova, ktorý stojí po boku hlavného hrdinu a pomáha mu dosiahnuť jeho ciele, či už v boji alebo v osobnom živote.
V "Piesni o Helgovi, synovi Hjörvardovu" sa objavuje aj obryňa menom Hrímgerd. Jej príbeh je jednou z epizód v ságe a má výrazný mytologický a dramatický náboj.
Úloha Hrímgerd v príbehu
Stretnutie s Helgim a Atlim: Helgi a jeho verný spoločník Atli sa stretávajú s obryňou Hrímgerd, keď sú na jednej zo svojich ciest. Hrímgerd ich osloví a snaží sa ich vyprovokovať k súboju.
Výzva na súboj: Hrímgerd je vyzývavá a sebavedomá, spoliehajúc sa na svoju veľkosť a silu. Verí, že dokáže poraziť Helgiho a jeho mužov. Atli, známy svojou výrečnosťou, sa zapája do výmeny urážok s obryňou.
Atliho odpoveď: Atli používa ostré slová a duchaplnosť, aby odpovedal na Hrímgerdine provokácie. Táto verbálna výmena je často považovaná za komický prvok v príbehu, kde Atli ukazuje svoju schopnosť používať slová ako zbraň.
Porážka Hrímgerd: Hoci Hrímgerd hrozí násilím, Helgi a Atli nakoniec obryňu premôžu, či už verbálne alebo fyzicky, čím dokazujú svoju silu a múdrosť.
Význam epizódy
Epizóda s Hrímgerd pridáva do príbehu dramatický prvok a zároveň ukazuje rôzne aspekty charakterov hlavných hrdinov. Hrímgerdina prítomnosť zdôrazňuje ich odvahu a schopnosť čeliť aj nadprirodzeným bytostiam. Atliho duchaplnosť a schopnosť verbálne sa vysporiadať s obryňou zase ukazuje dôležitosť inteligencie a výrečnosti, nielen fyzickej sily.
Táto epizóda je príkladom toho, ako staroseverské ságy kombinujú prvky hrdinských príbehov s mytologickými motívmi, čím vytvárajú bohatý a mnohovrstevný naratív.
Píseň o Helgovi, synu Hjörvardovu
O Hjörvardovi a Sigrlinně. Hjörvard se jmenoval král. Měl čtyři ženy. Jedna se jmenovala Álfhild, a jejich syn byl Hédin; druhá slula Saereid, a jejich syn se jmenoval Humlung; třetí se jmenovala Sinrjód, a jejich syn slul Hymling. Král Hjörvard učinil slib, že si vezme ženu, o níž se doví, že je nejkrásnější. Dověděl se, že král Sváfhir má překrásnou dceru, jež se jmenuje Sigrlinn.
Idmund se jmenoval jeho jarl. Ten měl syna Atla, který jménem královým jel žádat o Sigrlinnu. Meškal celou zimu u krále Sváfna. Tam byl jarl Fránmar, Sigrlinnin pěstoun; jeho dcera se jmenovala Álöf. Jarl dal radu, aby pannu králi odepřeli, a proto se Atli vrátil domů.
Jarlův syn Atli stál jednoho dne u háje a nad ním ve větvích seděl pták, který zaslechl, jak jeho muži prohodili, že ženy, které má Hjörvard, jsou nejkrásnější. Pták štěbetal a Atli poslouchal, co říká.
Pták zpíval:
1. „Viděl jsi Sigrlinnu, Sváfhovu dceru, v říši lásky nejlibější? Přece však krásnější Hjörvarda ženy mužům se zdají v Glasislundu."
Atli pěl:
2. „Nechceš Atlovi Idmundovici, moudrý ptáku, povědět víc?" Pták zpíval: „Povím, chce-li šlechetný oběti mi popřát a smím-li u něho vybrat, co chci."
Atli pěl:
3. „Neber si Hjörvarda, ani jeho synů, ani krásných knížete nevěst, neber si nevěst, které má šlechetný! Jednejme rozumně, jako dva přátelé."
Pták zpíval:
4. „Božiště volím, božnic mnoho, zlatosrsté krávy z králova dvora, jestli mu Sigrlinn v náručí usne a s knížetem ráda půjde."
Toto se stalo, dříve než Atli odjel domů. A když se vrátil a král se tázal na novinky, zapěl:
5. „Marná byla námaha naše! Na skalách vysokých koně se znavili, později bylo nám Saemorn přebřízt, pak nám Sváfna odmítli dceru, prsteny zdobenou, již získat jsme chtěli."
Král je prosil, aby jeli ještě jednou. Sám se s nimi vydal na cestu. A když přišli na hory a rozhlédli se po Svávalandu, tu viděli, že tam hoří daleko široko a že se zvedají velká oblaka prachu jako od koní. Král sjel s hor dolů do země a přenocoval u kterési řeky. Atli měl stráž a přejel přes řeku. Nalezl tam jakýsi dům. Na domě seděl velký pták, aby hlídal, ale usnul. Atli proklál ptáka oštěpem a v domě nalezl Sigrlinnu, královu dceru, a Álöfu, dceru jarlovu, a obě odtamtud s sebou odvedl. Jarl Fránmar vzal na sebe podobu orla a bránil jich před vojskem kouzly.
Hródmar se jmenoval král, Sigrlinnin nápadník. Ten zabil krále Svávů a plenil a pálil v jeho zemi. Král Hjörvard dostal Sigrlinnu a Atli Álöfu.
Hjörvard a Sigrlinn měli spolu velkého a krásného syna. Byl povahou zamlklý a nedali mu žádného jména. — Jednou seděl na mohyle. Viděl, jak devět valkyr cválá mimo, a jedna z nich byla nejvznešenější. Ta pravila:
6. „Pozdě budeš, Helgi, prsteny vládnout, hrdino mocný, a Rödulsvally, věčně-li budeš mlčet — časně orel volá — i když máš, reku, hrdinnou mysl."
Helgi pěl:
7. „Co mi dáš darem ke jménu Helgi, světlá nevěsto, kterés mi zvolila? Dobře si rozmysli, nežli co povíš! Nestojím o jméno, Nemám-li mít tebe!"
Valkyrja pěla:
8. „O mečích vím na Sigarshólmu, o čtyři méně než desetkrát pět: jeden z nich je nade vše lepší, štítů štípač, zdobený zlatem.
9. Prsten je v jílci, statečnost v středu, hrůza v hrotu před tím, kdo jej má; podél ostří je krvavá zmije, ocasem had ke hrotu hází."
Eylimi se jmenoval král. Jeho dcera slula Sváva. Byla valkyrjí a jezdila vzduchem i mořem. Ona dala Helgovi jméno a chránila ho potom často v bojích. — Helgi pěl:
10. „Hjörvarde králi, nejednáš rozumně, vůdce lidu, třeba jsi slavný; ohni jsi dal strávit kraje knížat, třebaže ti nijak neublížili.
11. Hrödmar za to zlatem vládne, které měli předtím příbuzní vaši! Málo ten kníže se o život bojí: mní, že jsou všichni dědici mrtvi."
Hjörvard odpověděl, že chce-li se Helgi pomstít za matčina otce, dá mu vojenskou pomoc. Tu vyhledal Helgi meč, jak mu Sváva ukázala. I vyjel s Atlem a porazili Hrödmara a vykonali mnoho hrdinných činů.
Zabil obra Hata, který seděl na hoře. — Helgi a Atli kotvili s loďmi v Hatarjordu. Atli byl na stráži první půli noci. Hrímgerd, Hatova dcera, pěla:
12. „Kdož jsou bojci v Hatafjordu? Štíty se lesknou s lodí; odvážní zdáte se, málo se bojíte. Rcete mi královo jméno!
Atli pěl:
13. „Helgi se jmenuje, ty však nemůžeš hrdinovi škodit. Železné hrady chrání jeho loďstvo, nemáme bázně z babic!"
Hrímgerd pěla:
14. „Jak se jmenuješ, hrdino mocný, jak že tě bojci zovou? Pán ti as věří, že na lesklé přídi strážnou mu konáš službu!“
Atli pěl:
15. „Atli se jmenuji: zhoubou ti budu, obryně nenávidím! Na vlhké přídi často jsem stával, rdousil obří slotu!
16. Jak ty se jmenuješ, mrtvol lačná? Kdo je ti, obludo, otcem? Devět honů měla bys být pod zemí, z prsou by růst měla tráva!"
Hrímgerd pěla:
17. „Hrímgerd se jmenuji, Hati slul můj otec, ten mezi obry nejmocnější; mnoho nevěst ze dvorů unesl, nežli ho Helgi skolil."
Atli pěl:
18. „Tys byla, babice, pod loďmi knížete, tarasilas ústí fjordu! Vládcovy reky chtělas poslat Ráně; proklálii jsme tě břevnem!"
Hrímgerd pěla:
19. „Jak jsi, Atli, hloupý, mluvíš asi ze sna — obočí kryje ti brvy! Matka má lodím stavěla se v cestu, já v moři topila Hlödvarovce!
20. Ržát budeš, Atli, nejsi-li vykleštěn, Hrímgerd vyzvedne ocas! Srdce ti, Atli, spadlo, myslím, dolů, třebaže hlas máš hřebce!"
Atli pěl:
21. „Hřebcem se zdát budu, Chceš-li toho zkusit, až s moře vstoupím na souš! Všechnu tě rozdrtím, Budu-li chtíti, a ty zase schlípíš ocas!"
Hrímgerd pěla:
22. „Pojď, Atli, na zemi, troufáš-li si, sejdem se ve Varinsviku; žebra ti, člověče, všechna zpřelámu, přijdeš-li do mých spárů!"
Atli pěl:
23. „Nepůjdu, dokud se nevzbudí muži, nad králem aby konali stráž; mohu se nadat, že pod plavidlem z hloubi se vynoří běs."
Hrímgerd pěla:
24. „Procitni, Helgi, dej Hrímgerdě pokutu za to, žes zabil Hata! Může-li jedinou noc spát s králem, bude její smutek smířen!"
Helgi pěl:
25. „Lodin tě polaská, odporná lidem; z Tholleye thurs, zchytralý obr, nejhorší z oblud, to bude pro tebe muž!"
Hrímgerd pěla:
26. „Ji chceš, Helgi, raděj, jež přijela k přístavu této noci s muži! Zlatozdobná panna, vyzbrojená silou, zde na zem vstoupila s moře a vaše spasila loďstvo. Její je vinou, že nemám moci zahubit královy muže."
Helgi pěl:
27. „Slyš mě, Hrímgerdo, zlobu-li smířím, rci pánu po pravdě: byla bytost jediná, lodi jež spasila, či bylo jich spolu více?"
Hrímgerd pěla:
28. „Třikrát devět děvic, jedna jela v čele, bílá pod přílbou panna; koně se vzpínali, s hřív jim kanula rosa do údolí, kroupy v hustém lese, pro úrodu lidem; odporný byl mi to pohled!"
Atli pěl:
29. „K východu vzhlédni, do pekel, Hrímgerdo, Helgi tebe zaklel. Na souši, na vodě zachráněno loďstvo i jeho mužové s ním!
30. Den, Hrímgerdo, nastal, Atli tebe zdržel do rozednění: přístavním znamením směšným se zdáš býti, jak tu jako skála stojíš!"
Král Helgi byl znamenitý válečník. Přišel ke králi Eylimovi a požádal ho o jeho dceru Svávu. Helgi a Sváva si dali navzájem slib věrnosti a mi' lovali se nadmíru. Sváva byla doma u otce, zatím co Helgi byl na válečných výpravách. Sváva zůstala nadále valkyrjí jako předtím.
Hédin byl doma v Norsku u svého otce, krále Hjörvarda. — Hédin se vracel jednou večer o vánocích domů a setkal se s čarodějkou. Jela na vlku a místo opratí měla hady. Nabídla Hédinovi doprovod. „Nikoli!" řekl. A ona pravila: „Budeš za to pykat při úlitbě!"
Navečer se skládaly sliby. Byl předveden obětní kanec, muži na něho vzkládali ruce a pak činili sliby při záslibném poháru. Hédin přísahal, že si vezme Svávu, dceru Eylimovu, milenku bratra svého Helga, ale pak toho litoval, odešel, vydal se pustými cestami do jižních zemí a nalezl bratra svého Helga. Helgi pravil:
31. „Zdráv buď, Hédine, co mi povíš, jaké neseš noviny z Norska? Co tě, vládce, vypudilo z vlasti, sám že za mnou sem jsi přišel?"
Hédin pěl:
32. „Mnohem větší jsem obtížen vinou, než ji kdy mohu odpykati; vyvolil jsem si zrozenou z krále, nevěstu tvoji, při úlitbě."
Helgi pěl:
33. „Nečiň si výtek! Dojde, Hédine, na sliby připité, na můj i na tvůj. Na břeh k boji mě kníže vyzval. Za tři noci se tam střetnem; pochybuji, zda se vrátím. Pak bude bez křivdy slovo tvé pravdou."
Hédin pěl:
34. „Řekl jsi, Helgi, že Hédin je hoden majetku od tebe i velkých darů. Sám však chceš raději zkrvavit meče než nepřátelům dopřát míru!“
Toto pěl Helgi, protože tušil, že je blízek smrti a že jeho fylgje navštiv vily Hédina, když viděl ženu jeti na vlku. Álf se jmenoval král, syn Hródmarův, který vyzval Helga na souboj na Sigarově pláni v lhůtě tří nocí. Helgi pěl:
35. „Na vlku jela večerem žena, Hédinu chtěla být společnicí. Věděla dobře, že zabit bude Sigrlinnin syn na Sigara pláni."
Byl velký zápas a Helgi v něm utržil smrtelnou ránu.
36. Tu poslal Helgi Sigara koňmo k Eylimově jediné dceři. „Popros ji, aby se zchystala spěšně, chce-li knížete zastihnout na živu."
Sigar pěl: 37. „Helgi mě sem z pole poslal, s tebou bych, Svávo, samotnou promluvil. Chce tě kníže ještě spatřit, nežli šlechetný vypustí ducha."
Sváva pěla:
38. „Co že je Helgovi, Hjörvarda synu ? Těžký zármutek dolehl na mne! Shltla-li ho vlna či ho ťali mečem, těm já mužům pomstu zchystám!"
Sigar pěl:
39. „Zde padl ráno u Frekasteinu nejlepší hrdina, jaký byl pod sluncem. Álf si mohl vládnout vítězstvím vždycky, kdyby jen tohoto nebyl dosáhl!"
Helgi pěl:
40. „Zdráva bud, Svávo, ztiš svůj smutek, to je naše poslední s etkání na světě, krev knížeti prchá proudem; k samému srdci meč se vedral.
41. Prosím tě, Svávo, nevěsto, neplač, chceš-li mé poslední poslechnout slovo: Hédinu abys zchystala lůžko, mladého krále bys milovala."
42. „Slib jsem dala v sídle lásky, když mě Helgi prstenem připoutal: nikdy že nepojmu, kníže kdyby zemřel, jiného muže ve svou náruč."
Hédin pěl:
43. „Polib mě, Svávo! Dřív se nevrátím na Rödulské hory ni do Rógheimu, dokud nepomstím Hjörvarda syna, který byl největší hrdina pod sluncem!"
Sváva pěla:
Vypravuje se, že se Helgi a Sváva znovu narodili.