V Jötunheimu, kde žijí obři, je Mímiho studna. Vybublává z hlubin země a zásobuje vodou Yggdrasil, strom světa. Moudrý Mími, strážce paměti, zná mnohé věci. Jeho studna je moudrost, a když byl svět ještě mladý, Mími pil ze studny každé ráno. Naplnil svůj roh Gjallarhorn vodou a vyprázdnil ho.
Před dávnými, dávnými lety, když byl svět ještě mladý, se Ódin zahalil do svého dlouhého pláště, nasadil si klobouk a v přestrojení za pocestného putoval zemí obrů. S nasazením života se pokoušel dostat k Mímimu, aby tam našel moudrost.
„Chci se jen jedinkrát napít z tvé studny, strýčku Mími,“ řekl Ódin. „Nic jiného nežádám.“ Mími zavrtěl hlavou. Ze studny se nesmí napít nikdo, jen on sám. Neřekl nic: ti, kdo mlčí, se jen zřídka dopouštějí chyb.
„Jsem tvůj synovec,“ pokračoval Ódin. „Moje matka Bestla byla tvoje sestra.“ „To nestačí,“ odpověděl Mími.
„Jen jediný doušek. Když se napiju z tvé studny, Mími, budu moudrý. Řekni, co za to chceš.“ „Chci za to tvoje oko,“ pravil Mími. „Hoď do studny své oko.“
Ódin se ho nezeptal, jestli to myslí vážně. Cesta zemí obrů k Mímiho studni byla dlouhá a nebezpečná. Ódin riskoval život, aby se k ní dostal. Kvůli moudrosti, kterou hledal, byl ochoten udělat ještě víc. Ódin se zatvářil odhodlaně.
„Dej mi nůž,“ řekl jen. Když udělal, co bylo zapotřebí, vložil své oko opatrně do studny. Zíralo na něj z vody. Ódin naplnil roh Gjallarhorn vodou z Mímiho studny a přiložil ho ke rtům. Voda byla studená. Vypil ji jedním douškem. Zaplavila ho moudrost. Zbylým okem náhle dohlédl dál a viděl zřetelněji než kdy předtím oběma. Pak Ódin dostal ještě další jména: říkali mu Blindi, „Slepý“, Hoár, „Jednooký“, a Bileyg, „Planoucí oko“.
Ódinovo oko stále leží v Mímiho studni, uchovávané vodami napájejícími jasan světů, nevidí nic a zároveň vidí všechno. Plynul čas. Když skončila válka mezi Ásy a Vany a oni si vyměňovali bojovníky a náčelníky, Ódin poslal Mímiho k Vanům jako rádce boha Ásů Höniho, který se měl stát novým náčelníkem Vanů. Höni byl vysoký a pohledný, vypadal jako král. Když byl Mími s ním a radil mu, Höni také jako král mluvil a rozhodoval se moudře. Když však Mími odešel, Höni jako by se nedokázal rozhodnout, a Vany to brzy přestalo bavit.
Nepomstili se však Hönimu, ale Mímimu: usekli mu hlavu a poslali ji Ódinovi. Ódin se nerozhněval. Potřel Mímiho hlavu jistými bylinami, aby neshnila, a prozpěvoval nad ní kouzelná zaříkadla, protože nechtěl, aby byla Mímiho moudrost ztracena. Mími za chvíli otevřel oči a promluvil. Jeho rady byly dobré jako vždycky. Ódin odnesl Mímiho hlavu zpět ke studni pod stromem světa a ponořil ji vedle svého oka do vod, jež znají budoucnost a minulost.
Ódin daroval Gjallarhorn Heimdallovi, strážci bohů. V den, kdy Heimdall na Gjallarhorn zatroubí, se bohové probudí, ať budou kdekoli a ať budou spát sebevíc tvrdě. Jen jedinkrát zatroubí Heimdall na Gjallarhorn, až všechno skončí a nastane ragnarök.