Jasan Yggdrasil je mohutný, nejdokonalejší a nejkrásnější ze všech stromů: je také největší. Roste mezi devíti světy a navzájem je propojuje. Vrcholky jeho větví se pnou až nad nebesa. Jasan je tak velký, že jeho kořeny zasahují do tří světů, a bere si vláhu ze tří studní.
První kořen dosahuje nejhlouběji, do podsvětí, do Niflheimu, na místo, které tu bylo dříve než všechna ostatní. Uprostřed temného světa je pramen Hvergelmi, bez ustání chrlící vodu tak hlasitě, že připomíná bublající kotlík. V těchto vodách žije drak Nídhögg a kořen zespoda ohlodává. Druhý kořen vede do říše mrazivých obrů, ke studni, která patří Mímimu. Na nejvyšších větvích stromu světa čeká orel, který toho hodně ví, a mezi očima má usazeného sokola. V koruně stromu světa žije veverka Ratatosk. Přináší klepy a zprávy od strašlivého mrchožrouta Nídhögga orlovi a naopak. Veverka jim oběma lže a má radost, když se jí podaří je znesvářit.
Na mohutných větvích stromu světa se pasou čtyři jeleni a požírají jeho kůru a listí. U paty stromů se hemží nespočet hadů a ohlodávají kořeny. Na strom světa se dá vyšplhat. To na něm se Ódin oběsil, aby se obětoval, takže udělal ze stromu světa šibenici a ze sebe Boha šibenic. Bohové na strom světa nevystupují. Cestují mezi světy pomocí duhového mostu Bifröst. Po duze se mohou pohybovat jen bohové; kdyby na ni vylezli mraziví obři nebo trollové a pokusili se dostat do Ásgardu, spálila by jim chodidla.
Tohle je devět světů: Ásgard, domov Ásů. Bydlí v něm Ódin. Álfheim, kde žijí světlí álfové, již jsou nádherní jako slunce či hvězdy. Pláně Nidavellir, kterým se někdy říká Svartalfheim, pod jejichž horami žijí skřítci (známí také jako temní álfové) a vytvářejí svá nádherná díla. Midgard, svět žen a mužů, svět, v němž žijeme my. Jötunheim, kde žijí a toulají se mraziví a skalní obři a mají tam svá sídla. Vanaheim, ve kterém žijí Vanové. Ásové a Vanové jsou bohové, jež spojují mírové dohody. Mnozí Vanové žijí v Ásgardu s Ásy. Niflheim, svět temné mlhy. Múspell, svět plamenů, kde čeká Surt. A pak ještě svět pojmenovaný po své vládkyni Hel, kam odcházejí mrtví, kteří se nevyznamenali v boji.
Poslední kořen stromu světa sahá k prameni v příbytku bohů Ásgardu, kde žijí Ásové. Bohové se tam každý den radí a zde se shromáždí, až se přiblíží konec světa, než se vydají do poslední bitvy ragnaröku. Pramen se jmenuje Urdina studna. Žijí u ní tři sestry – norny, moudré panny. Pečují o studnu a starají se, aby byly kořeny Yggdrasilu zakryté bahnem a zdravé. Studna patří Urd, jež je „Úděl“, „Osud“. Je vaše minulost.
Druhá norna je Verdandi, jejíž jméno znamená „Ta, která je“ a jíž patří přítomnost. Třetí se jmenuje Skuld, „Ta, která se stane“, a pečuje o budoucnost. Norny rozhodují o tom, co se stane ve vašem životě. Nejsou jen tři, je jich mnohem víc: obří norny, álfí norny, skřítčí norny a norny Vanů, dobré i zlé norny, které rozhodují, co bude naším osudem. Některé norny dávají lidem do vínku dobrý život, ale jiné nás obdaří těžkým, krátkým nebo složitým životem. Norny u Urdiny studny utvářejí náš osud.