Devět dní a devět nocí nepozřel ani sousto a nevypil ani hlt. Visel tam sám v bolestech a světlo jeho života pomalu vyhasínalo. Byla mu zima, měl smrt na jazyku, ale v posledním okamžiku jeho oběť přinesla temné ovoce: ve smrtelné křeči pohlédl k zemi a bylo mu odhaleno tajemství run. Náhle je poznal a pochopil je i jejich moc. V tu chvíli se provaz přetrhl a Ódin se s výkřikem zřítil ze stromu. Nyní pochopil magii. Nyní mohl vládnout celému světu. Ódin má mnoho jmen. Je to Otec všech, Pán zabitých, Bůh šibenic. Je to i bůh nákladů a vězňů. Říká se mu také Grímni či Ygg.
V každé zemi se jmenuje jinak (protože je uctíván v různých podobách a mnoha řečech, ale uctívají ho všichni). Cestuje z místa na místo v přestrojení, aby viděl svět tak jako lidé. Když chodí mezi námi, vypadá jako vysoký muž v plášti a klobouku. Má dva havrany, kterým říká Hugin a Munin, což znamená „Myšlenka“ a „Paměť “. Tito ptáci poletují nad světem, zjišťují, co je nového, a přinášejí Ódinovi zprávy o všem, co se děje. Sedí mu na ramenou a šeptají mu do uší. Když Ódin sedí na svém trůně na Hlidskjálfu, pozoruje všechno, co se kde šustne. Nic se před ním nedá utajit.
Do světa přinesl válku; bitvy započínají vržením oštěpu na nepřátelské vojsko, čímž se bitva i padlí zasvětí Ódinovi. Když bitvu přežijete, je to z Ódinovy milosti, a když zahynete, znamená to, že vás opustil. Když hrdinně padnete v boji, valkýry, překrásné panny-bojovnice, které shromažďují duše statečných mrtvých, vás odvedou do síně známé jako Valhalla. Tam už na vás Ódin čeká a vy tam nadále pod jeho velením budete pít, zápasit, hodovat a bojovat.
Tór
Tór, Ódinův syn, je hromovládce. Jeho otec Ódin je prohnaný a úskočný, ale Tór je přímý a dobromyslný. Je obrovitý, má rudý plnovous a je silný, zdaleka nejsilnější ze všech bohů. Jeho síla je ještě znásobena pásem síly Megingjördem; když se jím opásá, je dvakrát silnější než jindy. Tórovou zbraní je Mjöllni, pozoruhodné kladivo, které mu ukovali skřítci. Jeho příběh se dozvíte později. Trollové, mraziví obři i skalní obři se třesou hrůzou, když Mjöllni spatří, protože kladivo už zahubilo tolik jejich bratrů a přátel. Tór nosí železné rukavice, s jejichž pomocí snáze sevře topůrko kladiva. Tórova matka byla Jörd, bohyně země.
Tórovi synové se jmenují Módi Zlostný a Magni Silný. Tórova dcera je mocná Trúd. Jeho ženou je zlatovlasá Sif. Než se provdala za Tóra, měla syna jménem Ull, a Tór je jeho nevlastní otec. Ull je bůh, který loví lukem a šípy a jezdí na lyžích. Tór je obráncem Ásgardu a Midgardu. O Tórovi a jeho dobrodružstvích je známo mnoho příběhů. Některé z nich si tu přečtete.
Loki
Loki je velmi pohledný. Působí věrohodně, přesvědčivě a přátelsky, ale přitom je to zdaleka nejprohnanější, nejmazanější a nejlstivější ze všech obyvatel Ásgardu. Proto je škoda, že je v něm tolik temnoty: tolik zloby, tolik závisti, tolik chtíče. Loki je syn Laufey, známé též jako Nál čili Jehla, protože byla štíhlá, půvabná a pichlavá. Jeho otcem prý byl obr Fárbauti; jeho jméno znamená „Ten, kdo uštědřuje nebezpečné údery“ a Fárbauti byl stejně nebezpečný jako jeho jméno. Loki se pohybuje po obloze pomocí létajících střevíců a dokáže měnit podobu, takže vypadá jako někdo jiný nebo se promění v nějaké zvíře, ale jeho nejmocnější zbraní je jeho mysl.
Je prohnanější, mazanější a lstivější než kterýkoli jiný bůh nebo obr. Ani Ódin není tak vychytralý jako Loki. Loki je Ódinův pokrevní bratr. Ostatní bohové nevědí, jak a kdy se Loki dostal do Ásgardu. Je Tórovým přítelem i zrádcem. Bohové ho ale u sebe trpí, možná proto, že kdykoli se dostanou do potíží, jeho úskoky a kličky je zachrání. Díky Lokimu je svět zajímavější, ale ne tak bezpečný. Je otcem nestvůr, původcem běd, je to lstivý bůh. Loki si rád přihne, a když se napije, nedokáže ovládat svá slova, myšlenky ani skutky. Loki a jeho děti tu budou, až nastane ragnarök, konec všeho, a nebudou bojovat na straně bohů z Ásgardu.